2. Zařazování

Uviděl jsem Hagrida, popadl Scorpa a běžel jsem za ním. "Ahoj Hagride"pozdravil jsem ho. Scorp jen nejistě zamumlal"dobrý den". "Ahoj Ale dlouho jsem tě neviděl doufám, že přijdeš ke mě na kratičko na čaj a můžeš sebou vzít tady svýho kamaráda". "Jak pak se menuješ?" zeptal se Hagrid Scorpa."Scorpius Malfoy, teší mě" už sebejistě odpověděl Scorp. Hagrid se zatvářil překvapeně ale nic nenamítal.
Hagrid všechny prváky nechal posadit na loďky a odjel s nimi na jezero. Všichni prváci zavzdychali a otevřeli ústa do "o". "Tý jo" hvízdl Scorp. "Vždycky jsem si Bradavice představoval překrásné, ale tohle je nad moje očekávání" dodal jsem. "Táta mi řekl, že mám udělat čest Malfoyům a nechat se zařadit do Zmijozelu" řekl smutně Scorp. "Vím že se do Zmijozelu dostanu, ale ty Albusi si nejsem jistý. Jsi Potter a ti všichni byli vždy v Nebelvíru, ale přirostl jsi mi  k srdci za tu krátkou dobu" zafňukal Scorp. "Scorpi nebreč myslím si, že se přece do Zmijozelu jen dostanu"obejmul jsem Scorpa a dál povídal "a kdyby přece jen ne" usmál jsem se na něj "budeme stále stejně nejlepší přátelé navždy". Scorpius se na mě překvapeně usmál"ty chceš být můj nejlepší kamarád"? "Scorpe strašně moc jsem si s tebou začal rozumět a zdáš se mi moc super kluk a cítím, že jsi výjimečný kamarád, než všichni ostatní" zasmál jsem se a naposled jsem ho objal. "Ale samozřejmě, že budem nejlepší přátelé" začal se pochichtávat Scorp. Nakonec jako nejlepší přátelé jsme vystoupili z loďky a došli k Bradavicím.
V Bradavicích k nám přistoupila přísně vyhlížející stará dáma. "Scorpe" zašeptal jsem na něho"tohle musí být profesorka McGonagallová táta mi o ní vyprávěl" Scorp zvědavě povytáhl obočí"můj táta řekl, že tu jen učí přeměňování,byla ředitelka Nebelvírské koleje ale teď je tu ředitelka"zašeptal na zpátky Scorp. "Ty o ní víš ještě něco"? Zvědavě se ptal Scorp. "Jo prý je hodně přísná ale je i spravedlivá a hodně toho dokázala ve válce a taky prý pomohla tátovi při kariéře na bystrozora pěkně prý stírala tehdejší učit-"chtěl jsem doříct ale přerušila mě profesorka. "Zřejmě někdo je až tak chytrý, že ani nemusí poslouchat, co budete dál dělat a klidně si žvatlá mezi sebou upřela na nás profesorka pohled a stáhla rty do úzké čárky. "Jak se jmenujete"? "Scorpius Malfoy" řekl Malfoyoským tónem Scorp. Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál. "Albus Severus Potter" rázně jsem odpověděl profesorce. Chvilku se udiveně zatvářila, ale pak si pro sebe zašeptala"to jsem si mohla myslet". "Pane Pottere pane Malfoyi opakuji pro vás"to jsme se trochu začervenali, že jsme nedávali pozor a ostatní se zachichotali. " teď budete zařazeni do čtyř kolejí, Havraspár, Mrzimor, Nebelvír a Zmijozel. Tyto koleje budou po celých sedm let jako váš domov, tak se tak chovejte. Za chvíli pro vás dojdu, tak se trochu upravte" dořekla a odešla. Všichni si vzrušeně začali štěbetat mezi sebou."Scorpe ta byla přísná teda" Scorp jen zakýval hlavou. "Ale podívej tohohle muže jsem občas vídal u nás na panství na obrazech" ukazál na obraz muže, který byl celý v černém oblečení. Měl hákovitý nos, vlasy černé mastné a dlouhé až po ramena, s nažloutlou pletí a úšklebkem. "Pojďme se za ním kouknout" chytl mě Scorp a dotáhl mě tam. Moc se mi nechtělo, ale co už."Dobrý den pane" pozdravili jsme zároveň. Muž se zatvářil překvapeně a s úšklebkem si nás přeměřil."Potter", "Malfoy" vyštěkl. Trochu jsme se lekli. "A-ano pane" odpověděl jsem." To už je James Potter dědek"? Zeptal se nás a uchechtl se. "No ano jsem Albus Severus" odpovědel jsem s hrdostí vždyť jsem pojmenovaný po těch největších Bradavických ředitelích jak řekl táta. "Pojmenovaný po velkých ředitelích Bradavic" pokračoval jsem. Muž se překvapeně zatvářil a pověděl "Potter asi nemá rozum vybírat pro svého syna jméno po mně" ale viděl jsem, že mě pozorně sleduje. "A ty"? ukázal na Scorpa. "Jsem Scorpius Malfoy". "Tak moment" přerušil jsem je "já jsem pojmenovaný po vás"? "Vypadá to tak"řekl muž. "Severus Snape těší mě". "Nás taky"odpověděli jsme se Scorpem víc nadšeně. Věděli jsme že byl mistr lektvarů a ty nás zajímali, tak jsme se ho vyptávali. To už jsme mu říkali že jsme nejlepší přátelé a ještě k tomu chceme do Zmijozelu. U toho se se tvařil velmi velmi překvapeně a začal nám vyprávět o jednom složitém lektvaru, který měl přísady sehnatelné jen v Mongolsku a že tam tak daleko pro ně musel cestovat. Se Scorpem jsme ho pozorně poslouchali, ale bohužel profesorka přišla, jen jen jsme se stačili s ním rozloučit a říct, že zas někdy příjdeme."Škoda, že už nežije" podotkl Scorp. To jsme ale už mysleli na jiné myšlenky. "Páni" ozývalo se od nás. Vstoupili jsme do Velké síně pokračovali k Moudrému klobouku. Klobouk začal zpívat. Po písni všichni začali tleskat jako o závod. "Když přečtu vaše jméno posadíte se na stoličku a dáte si na hlavu Moudrý klobouk" řekla profesorka McGonagallová. Začala říkat jména a já byl čím dál tím nervóznější. Když se dostanu do Nebelvíru nebudu zas s Scorpem, ale rodiče a sourozenci už budou vědět že jsem pravý Nebelvír. A když pujdu do Zmijozelu, budu se Scorpem, ale rodiče budou mít černou ovci v rodině. Přemýšlel jsem. Vím, půjdu za Scorpem, je to první kamarád se kterým si skvěle rozumím a cítím, že s ním zůstanu navždy. Chytnu Scorpovu ruku a usměji se na něj. "Scorp mě obejme a zašeptá "neboj zůstaneme přáteli a nic nás nerozdělí ani kolej" obejmu ho na zpět. "Scorpius Mlafoy" uslyším pustím ho ještě podržím na ujištění ruku a povzbudivě se usměji "to zvládneš". Scorp vyrazí dá si klobouk na hlavu a po pár vteřinách klobouk zakřičí "ZMIJOZEL"! Tak to dokázal, usměji se na něj teď ještě já. Po chvíli jmen konečně zaznělo "Albus Severus Potter".Velká síň napne uši, přeci další syn Harryho Pottera, kam pak asi půjde. No to bude překvapení až nebude v Nebelvíru. Usměji se a sednu si na stoličku a nasadím si klobouk."Aaa další Potter, ale jsi jiný než ostatní, tvůj otec taky takový byl ale vybral si jinou. Ty víš kam pak tě tedy pošlu, za tvou spřízněnou duší, ať je to tedy".............."ZMIJOZEL" široce se zazubím a peláším si to ke Zmijozelskému stolu. Scorpius mi začne zuřivě tleskat a před všemi mě obejme. Velká síň jako v tranzu pořád kouká na Moudrý klobouk, jestli někde neudělal chybu, že poslal Pottera do Zmijozelu a ne do Nebelvíru, to však ne a všichni Albovi začali tleskat. Zmijozel byl velmi překvapený, ale nevadilo jim to. James, Albusův bratr, jen směřoval pohledem na Alba říkající 'já to věděl'. A z jednoho obrazu se na něj pousmál profesor lektvarů.